Ve školách se často hovoří o tom, že děti mají malý kulturní rozhled. Rodiče to většinou akceptují, avšak příliš nevědí, co to vlastně znamená. Jen málokdo totiž ví, co přesně bychom si pod tím měli představit. Přitom to není zas až tak obtížné. Jednoduše řečeno, jedná se o to, že se daný člověk orientuje v kulturních záležitostech, především daného státu. Například zná slavné autory a některé z nich i četl, to samé platí o filmech či obrazech. Ví také, jaká jsou nejnovější představení v divadlech a zda stojí za to na ně jít.
Bohužel, ač se učitelé snaží, zejména na středních školách v hodinách češtiny, ukazuje se, že je to málo. Mnoho dětí tak například vůbec nečte, s výjimkou časopisů, a to není dobře. Nejenže tím přichází o lekce, které v těchto dílech najdeme, ale také mají mnohem horší porozumění psaného textu. A to je něco, co jim může později působit problémy například v zaměstnání.
Proč je ale kulturní rozhled u nás tak malý? V podstatě se jedná o jeden z pozůstatků komunismu, kdy byla většina kultury zakázána a mnozí autoři cenzurováni. Vydávána byla jen zábava pro masy, jako byly například různé estrády, které cílily na nejnižší možný humor. Vznikl tak dojem, že kultura je i něco hogo-fogo, co člověk nepotřebuje.
Jistě, od devadesátých let jsme se mohli v tomto ohledu posunout. Ovšem propagace kultury a vzdělanosti nebyla nikdy vysoko na žebříčku žádné z prokomunistických vlád (a je pravdou, že mnoho z nich muselo řešit jiné, závažnější problémy), a tak se nelze divit, že tento dojem poněkud přetrval. A s rozvojem internetu pak ani nuda nenutí děti číst, jak tomu bylo dříve.
Samozřejmě, lze namítnout, že dříve se učily například nazpaměť básně. Ovšem odrecitovat text neznamená, že mu skutečně porozumíme a pochopíme, o co tam jde. A to je právě to, co dnešním nejen dětem, ale populaci celkově, chybí.