Technologický pokrok na nás prakticky útočí ze všech stran. I pokud chceme zůstat stranou, je celkem jasné, že nás dříve či později nemine. I ti nejzatvrzelejší odpůrci dnes mají například chytrý mobilní telefon. Faktem totiž je, že má zkrátka příliš mnoho výhod, než aby jej bylo možné ignorovat. V mnoha případech je dokonce i nezbytný, a to i přesto, že se jedná o vynález posledních několika let.
To nás nutí přemýšlet nad tím, kde se vlastně tento neustálý pokrok bere. Jak je možné, že lidé přichází na stále nová a nová zařízení, a to v takto vysokém tempu? Je jasné, že to není náhoda. Naopak, když se na to podíváme, zjistíme, že to vše dává naprostý smysl.
Tím hlavním, co vše pohání, jsou samozřejmě peníze. A je to pochopitelné – čím více prostředků budou mít lidé k dispozici, tím více toho vynaleznou. A čím více peněz za své vynálezy dostanou, tím více jih vymyslí. Je to poměrně jednoduchá rovnice, která funguje. Nebylo tomu tak však vždy.
Je potřeba vědět, že dříve to vše bylo v rukou vlády. Ta však mnohdy měla jiné priority, než byl výzkum. Ten se proto z valné části přesunul do soukromého sektoru, a ukázalo se, že to byl dobrý nápad. Zde se mu totiž velmi daří.
Podnikatelé dobře vědí, že pokud se chtějí udržet na trhu, musí nabídnout lepší produkt, než konkurence. Proto platí svým výzkumným týmům velké peníze a dávají jim dostatek prostředků, aby s něčím takovým přišli. A když tento způsob praktikuje hodně firem, je jasné, že výsledek se dostaví.
Jsme tedy v podstatě svědky jakéhosi technologického závodu mezi firmami o to, která přijde s co nejlepší novinkou, a to nejrychleji. Když do toho započítáme i věci jako je průmyslová špionáž (která se děje dnes a denně), je jasné, že se nové výrobky objevují na trhu v podstatě neustále. Faktem však je, že z toho nakonec benefitují zákazníci – právě jim totiž usnadňují život.